Na základě principů detekce se domácí požární hlásiče (kouřové hlásiče) dělí především na typy fotoelektrické a polovodičové (neboli ionizační). Fotoelektrické hlásiče kouře jsou založeny na principu optického rozptylu a využívají světelný labyrintový design. Jsou citlivé na velké částice kouře produkované doutnajícím ohněm, ale mohou spustit falešné poplachy kvůli vodní páře a prachu. Polovodičové detektory kouře jsou založeny na změnách vodivosti polovodičových materiálů. Jsou citlivější na hořlavé plyny a rychle reagují na otevřený oheň, ale mohou spustit falešné poplachy kvůli kuchyňským výparům a alkoholu.
Průvodce výběrem domácí scény: V kuchyňském prostředí se obvykle používají fotoelektrické detektory nebo detektory s duální{0}}technologií kompozitů, které snižují falešné poplachy; fotoelektrické alarmy jsou obvykle instalovány v ložnicích a obývacích pokojích pro včasné varování před doutnajícími požáry; chodby a schodiště mohou sloužit jako uzly pro propojení celého-domu, přičemž lze zvolit fotoelektrické nebo multifunkční-detektory.
Instalace, testování a údržba: Stiskněte testovací tlačítko ihned po instalaci; provádět funkční test měsíčně; každých šest měsíců vyčistěte přívod vzduchu alarmu; provádět simulovaný kouřový test ročně; vyměňte baterii okamžitě, když je vybitá; doporučuje se každých 10 let vyměnit celý alarm.
Relevantní normy: Výrobek musí vyhovovat domácím a mezinárodním bezpečnostním a výkonnostním normám, jako je americká norma UL 217, NFPA 72 National Fire Alarm Standard a čínská GB 50166 „Konstrukční a akceptační norma pro automatické požární poplašné systémy“.
